Villa

Villa Hrušky vyrostla ve vinařském kraji, na místě se silnou kulturní tradicí i osobními vazbami. Zruční řemeslníci vytvořili pod vedením architektů Petra Pelčáka a Lenky Vořechovské prostředí s neobyčejnou atmosférou, jako stvořené pro degustaci lokálního vína. Všudypřítomná pozitivní energie, klid uzavřeného prostředí a péče ve standardu boutique penzionu vytváří komorní náladu, která Vám dovolí věnovat se na chvíli jen sobě a svým blízkým. Rádi u nás přivítáme páry nebo menší skupinky přátel či kolegů z práce, ti všichni mohou ve ville objevit ideální prostor pro odpočinek, rozhovory a vychutnávání si přítomného okamžiku.

 

 

 

SLOVO ARCHITEKTA

Zajímají mne osudy budov, protože skrze ně je možné porozumět historii, místu a tedy tak trochu i světu. A osudy některých domů nebývají tuctové.

 

V nadějiplné době po skončení světové války se místní mlynářská rodina rozhodla vybudovat vedle svého strojního mlýna velký rodinný dům. Než ho však stihla dostavět, přišel mrazivý únor roku 1948 a mlynáři o mlýn přišli. Aby podobný osud nepostihl také rozestavěný dům, raději ho nedokončili. A protože diktatura proletariátu trvala déle, než si kdo myslel, dokončil ho až nyní vnuk původních stavebníků. Protože se však doba změnila, změnil se i účel stavby. Z chlévů ve dvoře se stala společenská část penzionu se čtyřmi pokoji v podkroví. Původní hospodářskou stavbu připomíná svojí kolonádou s ocelovými sloupy i užitím dřeva. Neboť dům v uliční frontě byl z těch „historicky“ největších ve vsi, snažili jsme se ho do ní usadit korekcí měřítka fasády horizontálním členěním její plochy. A také užitím tradičních materiálů, kromě omítky opět dřeva, a barevnosti.

 

CF047512_m2

 

Materialitě, detailům a interiéru staveb jsme věnovali mnoho pozornosti s cílem vytvořit prostředí, které je venkovské a tradiční, a přesto odpovídá dnešním nárokům provozním i estetickým. Chtěli jsme dát vzniknout atmosféře, v níž si nejsme jisti, zda je dílem minulých generací stavebníků nebo jejich dnešních potomků. Zahrada pro nás byla stejně důležitá, jako obě stavby. V zahradě mají svůj vlastní svět. Do něho jsme je obrátili a otevřeli. Chtěli jsme založit místo, kde vše má svůj charakter a současně vše tvoří celek.

 

PETR PELČÁK